Dětský koutek v ložnici

Venku je nádherně, obě děti jsou na procházce s babičkou, tak jsem si našla zase chvilku na blog. Tentokrát na nahlédnutí do dětského koutku v ložnici. Stále totiž ještě oba spí s námi. Jen tak se nám je nechce dát do dětského pokojíčku nejen z lásky, ale také kvůli bezpečnosti (Max už má obě postýlky jak překážkovou dráhu a bere je po hlavě útokem) a občas neklidnému spaní. Proto jsem stěnu naproti naší posteli a jejich postýlkám alespoň trošku vyzdobila, ať se mají na co dívat.

Zatím tu máme starou komodu kdysi vyrobenou ze zbytků v truhlářské dílně mého manžela. Původně byla čílka oranžová, tak jistě chápete, že musela přijít vyměnit :-). V ní mám to nejnutnější pro děti. Darovaná dětská LED lampa Miffy od Martiny z Bella Rose k narození Maxe nám stále dělá společnost. Díky stmívači ji mohu nerušeně kdykoliv rozsvítit i uprostřed noci. Od ní jsem také dostala obrázek s veverkou v dřevěném rámu z dětské kolekce Bloomingville. Stejné značky je rovněž chrastítko ve tvaru zajíčka, které nám v noci křupe v postýlce u Elinky, když se náhodou probudí a zase potřebuje usnout. Mazlí se s ním mnohem raději než Maxík, ten na plyšáky a muchláčky narozdíl od ní nikdy nebyl.

Černé dřevěné písmenko vedle je ještě ze starého MMB e-shopu a od mého manžela. Já navrhla a natírala, on tenkrát vyřezával. Emko mi nezbylo, tak postačila jen papírová krabička od hrnečku Design Letters. Další dekoraci v podobě papírové girlandy a geometrického vlka ode mě jistě poznáte.

Tím hlavním je ale určitě plakát Dear Toffle od Mrs. Mighetto, kterého Max dostal ke druhým narozeninám a moc se mu líbí. Mě také, jak kontratuje jemným akvarelem s ostatními grafickými vzory, a i když to není úplně vidět, má krásné tlumené barvy. Druhý plakát ze stejné kolekce proto dostala také Elinka, a ten jsem dnes už zavěsila vedle v pokoji. O víkendu mi totiž Max vylil do klávesnice sladký čaj, a mně už dosla trpělivost natolik, že jsem popadla celý počítač a přestěhovala jej nahoru do bývalé pracovny, kterou jsem v zápalu amoku ještě konečně celou přestěhovala (sama, takže krásně poškrábala dřevěnou podlahu :-)). Takže nám už pomalu, ale jistě vzniká alespoň herna, kterou začínáme také čím dál více využívat.

No, a klávesnice přestala klapat, ale měkce mlaskat, ale jinak snad přežila. Znamená to také, že začínáme být téměř celý den bez YouTube a internetu vůbec, což je pro mě vážně výzva. Brala jsem to jako spolehlivou zábavu pro děti, když jsem potřebovala něco udělat. Ale tak rychle to přerostlo v závislost, že jsem si řekla, že tohle zrovna asi ideální cesta nebude. Televizi už nemáme několik let, počítač nahoře zatím chvilku (už několik dní jsem se jej snažila nezapínat vůbec), a vypadá to, že by drobečkové mohli vyrůst i téměř bez obojího! Tohle je vůbec téma, takže pokud mi napíšete svoje zkušenosti, ráda si počtu také ;-).

Jinak mě už se chvilka pro mě a blog krátí, proto užívejte překrásného babího léta a brzy doufám zase pa!

Šárka






Pozvánka na výstavu ECHOES / 100 let finského designu a architektury

Přestože do konce tohoto roku vás ještě čeká u mě na blogu společně s YIT několik finských inspirací, dnes pro vás mám jednu, kterou můžete přímo zažít. Rok 2017 totiž patří oslavám stoletého výročí nezávislosti Finska. Při této příležitosti se zrodila putovní výstava s názvem Echoes, 100 let finského designu a architektury. Tu po Varšavě, Bratislavě a Budapešti bude od 20. 10. hostit také pražská Galerie Mánes.

Výstava je členěna do osmi hlavních témat odrážejících přírodu a společnost - ticho, krajina, rovnost, světlo a tma, člověk, tradice, růst a komunita. Témata mezi sebou propojují minulost a současnost, a osvětlují podobnost a rozdíly mezi designem a architekturou. Oba směry vystihuje především čistota, nadčasovost, jednoduchá elegance, pragmatická funkčnost a důraz na životní prostředí. Prostřednictvím výstavy se tak můžete seznámit s klasickými i moderními díly osobitě ztvárněnými předními finskými designéry.

Výstavu, mezi jejíž hlavní partnery patří společnost YIT, která v roce 2012 rovněž oslavila stoleté výročí od svého založení, bude možné navštívit i v rámci festivalového programu Designbloku. Potrvá do 30. října, denně od 10 do 21 hod. Vstup je zdarma. Po Praze poputuje do Berlína, kde bude k vidění v listopadu. Více informací o výstavě naleznete také na www.100echoes.com.

A pro příznivce finské kultury a historie pořádá do konce letošního roku také Velvyslanectví Finské republiky v Praze řadu dalších doprovodných akcí, které můžete sledovat ZDE.

Pokud budete mít možnost výstavu navštívit, užijte si ji!

Zdraví Šárka







Krbová kamna

Fotky z minulého podzimu, na které jsem úplně zapomněla a krbová kamna, která jsem vám ještě neukázala. A už se v nich zase topí téměř každý den. Není to vůbec žádná sranda, nejen, že je pro mě často umění v nich zatopit, ale hlavně v nich ten oheň udržovat, třeba když jdeme ven. Loni jsem měla docela rychle po romantice. Topili jsme totiž lisovanými briketami, což bylo v podstatě ideální zužitkování pilin z manželovi truhlářské dílny, ale ten prach a nepořádek všude okolo byl opravdu k pláči. Denně jsem mohla několikrát vysávat drobný prášek úplně na všem stále dokola. Letos již naštěstí máme tvrdé dřevo, a to je vážně úplně o něčem jiném. V přízemí jsme kompletně nahradili krbovými kamny plyn, a teplo krásně to stačí i na tak velký prostor, který máme.

Oproti mnulému roku se také v okolí krbových kamen pár věcí změnilo. Lucerny ve tvaru domečků Urbania od mojí oblíbené značky Kähler mám radši v bezpečné výšce. Kožešinový podsedák Bloomingville vzal také za své, díky dlouhým chlupům bohužel nenávratně zplstnatěl a Maxík ho odmítal trpět na svém oblíbeném místě. A nevěřili byste, jak skvělá hra může být otevírat a zavírat všechny přihrádky v tiskárně včetně skeneru a zásobníku na tonery, takže už mi vážně ruply nervy a dala jsem ji pryč úplně. Naštěstí máme ještě jednu v pracovně v patře. A stará repasovaná dřevěná bedna teď slouží pro změnu na dřevo. Také nám přibyla ochranná kovová zábrana. Maxík sice pochopil, že kamna pálí, ale Elí je na to ještě malá, a tyhle dva rarášky bych už při zápalu řádění vážně neuhlídala. Naneštěstí je ale ta největší zábrana na naše masivní kamna krátká, takže jsme do zdi nevrtali a je to spíš jen pro ten pocit, takže stejně musím být stále ve střehu.

Ale jo, jinak je ten oheň, dřevo a podzim, i když letos téměř bez babího léta, příjemný. Pro mě bude teď společně se zimou asi hodně náročným obdobím, protože Maxík i Elinka momentálně denně zkouší, co všechno vydržím. Takže se vážně budu muset věnovat především jim, vaření, praní a uklízení, a když nebudou padat trakaře, procházkám a drobným nákupům. To je život. Můj tady a teď, každý den dokolečka a absolutně naruby oproti dřívějšku :-).

Takže se držte i vy (nejen maminky), držte palce mě (nám), a trošku tepla posílám všem, kteří jej taky potřebují.

Pusu Šárka